Staň se trenérem, posílíš mír

Listopad je na konci a s klukama jsme objeli několik dalších zápasů v krajském přeboru přípravek.

Na polovině z nich byli rodiče za což jim skláním poklonu. Nevím, jak to probíhá, když nejsem, přítomen od rodičů mám až na vyjímky kusé informace. Zkusím vám přiblížit, jak to obvykle probíhá za mé přítomnosti.

Po pondělní mailové komunikaci mám potvrzené tři kluky z osmi. Ve čtvrtek nevydržím, začnu obvolávat abych zjistil že tři jedou sice na turnaj, ale ve floorbale. Zbývají dva, z nichž jeden je nemocen a druhý s tím světe div se počítá. Takže chybí jeden kus. Obvolám náhradníky a naštěstí seženu jednoho hráče navíc. Domluvený rodič, s tím taky počítá, ale nemá vůz, protože týden před tím havaroval. Půjčuji tedy moje auto a sám si zajistím druhý vůz z rodinných zdrojů.

Ve smluvenou hodinu H dorazí všichni. Někteří na místo srazu, jiní do své koupelny, aby si vyčistili zuby. Takže začnu nahánět ty v koupelně a s mírnou sekerou vyrážíme.

Cesta je nezajímavá, všichni kromě mě mají sluchátka na uších a pokyvují hlavou, každý do svého rytmu.

Po vyběhnutí na hřiště, má dres jeden ze tří. Hrát kluci začínají zásadně až za stavu 0-5, kdy už je to taková sranda, že se to nedá vydržet. Odbít se daří míče z neuvěřitelných pozic, ty lehké ovšem skončí v síti. Po vyslání zvěda, kdy a s kým hrajeme další zápas, se dozvídám o Chavlovicích, městě, které ani není na mapě. Možná proto se proti nám v chlapeckém přeboru postaví mezi chlapci i jedna dívka. V Chavlovicích je všechno možné.

Rozhodčí píská pouze těžkou síť, tu lehkou nechává být. Ovšem jenom do koncovky, kdy začne pískat všechno, ale dělá to s lehkou hlavou.

Je dobojováno, jede se domů kluci vysmátí a já zbitej jak Rocky v 10kole, ale šťastnej, že už to máme za sebou a vděčně očekávám šeď všedních dnů. Pokud by všichni potentáti, co hýbou světem byli trenéry mládeže, neměli by myšlenky na nic jiného, než  žít a nechat žít. A proto staň se trenérem-posílíš mír :).

Související obrázky: