Tiebreak – kam se podíváš

Druhý ligový zápas. Krásná sobota. Stará známá hala Na Skalce v České Třebové. Staré známé hráčky a kamarádky našich děvčat. Na lavičce bard Rosťa Hanzelka. Odjíždíme v osmi, trochu se nám třesou kolena. Jsme zvědavé, co Třebová natrénovala. První set a opět naše bezradnost a svěšené hlavy. Změna postavení hráček do druhého setu přinesla kýžený úspěch. Po zbytek utkání ale hrajeme hru „Jednou jsi dole, jednou nahoře.“ A tak přichází náš starý známý tiebreak. Dřeme do posledního míče a vítězíme 3:2 /15:13/, soupeřky jsou na lopatkách. Paráda, paráda. Druhý zápas – obehraná písnička. Ustrašené hráčky, my nemůžeme na soupeře hned vlítnout. Boje pokračují, taháme za delší provaz. Vedeme 2:1, ale zase nedokážeme potvrdit jasné vítězství. Co jiného než tiebtreak. Hodně vyrovnanou partii s kusem štěstí na konci vyhrává soupeř, také 3:2, 15:13. Tři body – nádhera, před zápasem dosti scifi. Velká pochvala, hrály jsme opravdu dobře. Bohužel pouze 6 hráček táhne takovéto zápasy. Druhou nahrávačku jsme o víkendu obětovaly, jela se staršími žákyněmi na ČP do Bílovce. Stará píseň, nemáme adekvátní Bivojku na smeči. Nádherných 5 bodů, v lize jednoznačně historických. Další zápas budeme hrát v domácím prostředí 5. 10. S KP Brnem. Budeme potřebovat podporu v 10 a 14 hodin.

PS: postřehy trenérky: na Českou Třebovou stačil Nikče jeden trénink v Chocni – válela a nejvíc překvapila, holky pochopily, že nemůžeme hrát volejbal, ale trpělivou kouskovanou a nápaditou hru / kdy už se někdo naučí smečovat./ Body jsou dílem celého mančaftu, ale pravdou je, že když se daří Evče, body jsou naše.                         har

Související obrázky: