ČP starších aneb Hurá do Prahy
Po velkém úspěchu v ČP jsme se dostali mezi ELITU… Elitních 24 družstev. V pátek 25.1. jsme se v 17:15 hod měli sejít na nádraží. Poprvé nepřišla Anet poslední, ale Kačka. Maminu Lídu jsme museli nechat doma, protože se po týdnu vracela z lyžáku a navíc zdravotní indispozice by jí stejně nedovolily odjet. 10 koček a dvě dozorčí Ilča a Evča odjíždí courákem směr Svitavy, kde následně přestupujeme na rychlík do Prahy. Všechno jsme stihli v pohodě, ale ještě že máme místenky, nápor cestijících je obrovský. V Pardubicích nabíráme Terku a jede se dál. Už po cestě vybalujeme první řízky a nálada je skvělá, ví o nás už celý vlak a spolucestující nám fandí a přejí, ať vyhrajeme. A jsme v Praze, místní obyvatelé hlavního nádraží po nás chtějí nejprve pár kaček a poté pár koček … nemáme a nedáme. Nasedáme na metro, poté na autobus a pokračujeme v cestě. Vystupujeme z autobusu a už na nás svítí nápis Kolej Volha. Ubytování splnilo naše očekávání. O půl desáté se v pokoji číslo 309 uspořádala porada na další dva dny a mohlo se jít spát.
Budík v šest hodin ráno bychom nejradši prohodili oknem, ale čekají nás povinnosti. A to ještě netušíme, co nás všechno čeká. Opět jedeme autobusem, tentokrát to nebyla poklidná cesta. Řidič s námi jel jako kdyby nás ukradl a málem jsme měli i nehodu, ale naštěstí vše dopadlo dobře, jeden přestup u Thomayerovy nemocnice (zaujal nás natolik, že nemáme ani potuchy o tom, že zanedlouho budeme potřebovat její služby). Asi po hodinové cestě vystupujeme v Dolních Břežanech a hledáme halu kde se bude hrát. Nejprve se dostaneme na základní školu, ale zde se hraje Scrabble, takže musíme hledat dál. Našli jsme a ocitli jsme se u nádherné a neobvyklé haly ve tvaru koule. Zde na nás nejprve čeká snídaně a poté rychlý nástup na hřiště. První zápas nás čekal s Orionem Praha a hned první balón se nám bohužel zranila Terka, která dál pokračovat nemohla a musela navštívit nemocnici, o které ráno prohlásila, že by do ní nikdy nejela. Asi to zakřikla. Koleno je v háji, zřejmě nás to dost rozhodilo, v prvním setu se nám moc nedaří, zatím se jen seznamujeme s míčem, vrchní podání soupeřek je nad naše síly. Druhý set už hrajeme na pohodu a vyhráváme ho. Čeká nás tibreak, který opět hladce, prohráváme. Druhý zápas s Olympem Praha rovněž prohráváme a následně i s Náchodem , který nám nabídl pomoc v podobě auta a Terku odvezli do nemocnice a s Frýdkem-Místkem, který se těšil na náš skalp, když jsme je u nás vydrbli 2:0, což se jim lehce povedlo. Sobota se nám moc nevyvedla, nebyl příjem ani náhra, o útoku ani nemluvíme, útěchou je ale malá náplast v podobě jednoho bodu z prvního zápasu. A tak se alespoň těšíme na večeři, která má být jen „ kousek „, ale každý bere kousek asi jinak. Jdeme, pořád jdeme … jdeme vůbec správným směrem? A navíc ještě Terka skoro nemohla chodit. Asi po půl hodině chůze s báglama jsme konečně na místě a co myslíte že máme k večeři? … Pro naši radost byl řízek. A to jsme ještě nesnědli ani ty, které jsme nafasovali z domova. A zase zpátky na zastávku, která naštěstí byla po cestě blíž. Uťapkaný a s báglama na zádech nasedáme do autobusu č. 333 , který je totálně narvaný a naše bágly jim dost vadí. Kam to všichni jedou? Konečně vystupujeme, další program je jasný, návštěva nákupního centra Chodov, mysleli jsme si, že pojedeme nejdříve na ubytování, ale nemělo by to cenu, tak jsme jeli rovnou tam. Pár hadříků zahojí veškeré strasti celého dne a z posledních sil se vracíme na ubytování, kde po rychlé sprše padneme do postele a strategie na druhý den brzy utichnou.
V neděli jsme nemuseli tak brzy vstávat, ale i tak to nebylo nic moc. Sraz byl zase u recepce a shodou okolností jsme se sešli s Karlovými Vary a tak s nimi jela Terka, aby nemusela zbytečně chodit. Čekali nás tři zápasy – Karlovy Vary, Příbram a Klatovy. Všichni soupeři byli hratelní, hrajeme o mnoho lépe než v sobotu, asi nám pomohla ta večerní procházka, ale bohužel zase vše prohráváme. Jeden set jsme přeci ukořistili a to Karlovým Varům. Poznatek z tohoto zápasu byl, že Terku už asi nikam nesvezou. Příbram nás hladce porazila 2:0 a nejlepší zápas jsme svedli s holkama z Klatov. Jednoznačně vedeme v prvním setu o 10 bodů, výhra je téměř na dosah, ale najednou jde podávat soupeř a my přestáváme hrát, odešel příjem a prohráváme. Holkám i tak patří velká pochvala za předvedený výkon a my jim děkujeme za příjemně strávený víkend. Po posledním zápase rychle spěcháme na autobus, aby jsme stihli vlak ve čtyři. Jelikož jsme přijeli na hlavní nádraží brzy, tak jsme si ještě šli koupit jídlo a jako vyvrcholení byla hra Anet na klavír před davem lidí, kteří ji poslouchali, sklidila za to velký potlesk a my jsme se mohli vydat na cestu domů. Na zpáteční cestě jedeme první třídou, náš vagón nebyl připojený, ale nám to nevadilo. V Pardubicích vysedá Terka a my pokračujeme dál. Utrmácený po náročném víkendu konečně vystupujeme doma. A nejlepší poznatek z Prahy? … kluk nemusí být hezký, ale hodný.
PS: tak jsme poslední no a co, příště to v Karlových Varech napravíme.
Související obrázky:
