Palačinkový turnaj…aneb s Bednou na bedně
Bouřky a lijáky udeřily, avšak v sobotním podvečeru. Nedělní ráno po ničivé vichřici bylo příjemné. Na turnaj do Svitav odjíždíme jako šestice sportovně naladěných mladých slečen.
Ranní cíl – skončit do pátého místa, holky jsou trošku zaražené, chtějí víc. Na turnaj se sjelo 12 družstev a všechna věřila, že počasí vydrží. Občas kráplo, ale dohrálo se až do konce. Holky na mě nejsou zvyklé a já chci, aby se hýbaly, vykrývaly, nekazily, makaly. Aby mě poslouchaly, tedy mé rady a plnily to, na čem se dohodneme. Zpočátku nadlidský výkon. Chybí nám řada postů, na bloku je přetlak. Na nahrávku musí Divoká Kobyla / Marťa /, na účko Žužu a Rosamunde Pilcher / Rózka / na smeč. Na tradiční posty Bedna, Rubus Ideálus a Ágnes. Na sehrání máme skupinu, která byla kupodivu lehčí, než se zdálo. Postupně se dostáváme do hry a hrajeme velmi dobře. S přibývajícími soupeřkami, těmi lepšími, přichází i minely a únava. Přes Svitavy C, Vysoké Mýto, Letohrad a Pardubice se dostáváme do finále proti Svitavám A. Překvapivě, ale zaslouženě, vyhráváme první set. Nakonec prohráváme v tiebreaku, ale s grácií, klidem v duši, jsme druhé – překvapivě vysoko. Holky je třeba maximálně pochválit, každá si vybrala silné i slabé stránky ve volejbalové technice, ale hrály jsme jako tým. Ve finále na nás spadla únava. Klobouk dolů – odehrát turnaj v šesti. PS: Vono by to šlo….. har a manažerka Pacina
Související obrázky:
