František Harašta
Vídeň…aneb potřebujeme pasy?
Po delší odmlce jsme se vydaly do Vídně na tradiční turnaj pro starší žákyně. Turnaj pořádá náš starý známý Alfréd Kulhánek a Sokol Vídeň. Letošní účast 15 družstev. Hned ranní odjez se ukázal dosti časově nereálný, chyběly dva pasy. Ale bylo počítáno s časovou rezervou. Poodpolední Prater zahájil naši návštěvu Rakouska. První zápas jsme hrály až v 17 hodin proti Radkersburgu. První set jsme se hledaly, ale nakonec výhra 2:1. Druhý zápas / již tradičně, dostáváme do skupiny vítěze turnaje/ Voley16 Vídeň. Nejdříve jsme se trochu handrkovaly s jakým míčem budeme hrát. Trenérka soupeře sice prohrála, ale na hřišti jsme zase prohrály my. Druhý den jsme zahájily vítězstvím nad Bisambergem a odpoledne jsme hrály o 5. místo s Klagenfurtem. Prohra 1:2 nás nakonec odsunula na místo šesté. I tak je to kvalitní umístění. Ukázalo se jaké máme mladičké, nezkušené a nevyhrané družstvo. Nezklamala Ela, na hřišti vynikala stále se lepšící Evča, Nikča bojovala, nahrávačky si vybíraly světlejší i temnější okamžiky. Odešel nám především příjem, bez něj se vyhrávat nedá, hořela vykrývka a selhal smeč. Místy jsme hrály jen já, já, já, ale je třeba hrát my, my, my. Výsledná hra nebyla tak špatná, ale projevila se nesehranost týmu. Turnaj byl super, především proto, že jsme poměřily síly s jinými družstvy než u nás v krajském přeboru.
PS: Já a můj kámoš z Prateru. TO JE ROZPĚTÍ….. har
Související obrázky:
Turnaj starších žákyň Svitavy
Z plné přípravy naskočila osmička starších žákyň do prvního přípravného turnaje ve Svitavách. Rozlosování ve skupinách nám mělo, schválně píši mělo, být nakloněno. Prostějov, Břeclav a Hradec Králové B. Jenže opak byl pravdou. Hradec, který měl v turnaji družstva dvě, si přehodil skupiny, a tak proti nám nastoupily staré známé A tým, ty, které dvakrát překazily náš zlatý triumf. Dokonáno na turnaji, vzájemná bilance 0:3. První zápas byl víc než výborný. Prostějov jsme porazily 2:0, poté dvouhodinová pauza a vydřely jsme alespoň bod s Břeclaví. Hradec vybušil v naší skupině všechny. A pak následovalo velké, ale opravdu velké zklamání. Nepostupujeme do finálové skupiny o 0,03./ výsledek poměru míčů /. Tj. v přepočtu jeden míč!! A na holky samozřejmě padla deka. Zápas s Olympem připomínal Davida a Goliáše. Zbyl na nás tedy boj o 11. místo. A tady jsme si spravily chuť proti holkám ze Svitav. Naše mouchy Evča, Áďa a Zuzka zahrály velmi dobře. Poslední jmenovaná byla jednou z nejlepších hráček našeho týmu. Tradičně vynikla Ela. Svůj standart zahrála i Nelča. Souhra Ely s nahrávačkou Anet byla velmi dobrá, ale bohužel se Aneta nesehrála se zbývajícími hráčkami. Zklamáním byl výkon Verči a Kačky. A tak nám chyběl smeč, bez něj se hrát nedá, vůbec neumíme vykrývat za blokem, máme špatné postavení nohou a nečteme hru. Výborné podání Ela, Aneta a Zuza, Aďa na účku čarovala, Evča vzadu pochytala skoro vše, ale stále jsme se jen bránily. I tak to bylo nejlepší představení starších žákyň na tomto turnaji, důležité je, že holky chtějí, chtějí se zlepšovat a jít do hry. Opět jsme outsidery, chybí nám ročník 2003, ale my to nevzdáme. Dalším turnajem je Vídeň 15. -16. 9. a pak již 23. 9. naplno vstoupíme do krajského přeboru.
Související obrázky:
Poličská stopka
V sobotu 25. 8. se uskutečnil již třetí ročník turnaje žen, kadetek a juniorek Poličská stopka. Termín netradiční, počasí nás během týdne dost děsilo. V sobotu ráno ale i vysvitlo sluníčko, příjemných 20°C. Oba kurty u sokolovny rozhodně nezahálely. Letos se povedlo to, co už dávno nebylo k vidění. Vítězem turnaje se staly poličské odchovankyně Porcelánový holky. Boje na kurtech byly celkem jednoznačné, dva TOP zápasy se odehrály právě o medailová umístění. Na třetí místo sice stačila výhra 2:0, ale body se zastavily na skóre 29:27, třetí místo obsadily MY. O vítězství se rozhodovalo až v tiebraaku 15:12 pro vítězky. Na druhém místě skončily Háďata ze Svitav. har
Související obrázky:
Narozeniny Lenky
Související obrázky:
Čestické soustředění
Čestická průměrná nadmořská výška 259 m n. m, obec v malebném Královéhradeckém kraji s 569 obyvateli opět zažila nápor poličské volejbalové omladiny, a to již po devatenácté. Divoká Orlice nebyla vůbec divoká a teplota neklesla pod 30°C, ba i pod 35°C. Lepší tréninkový týden letos naplánovat nešlo, pro nás to byl ten první srpnový. Páteční odpoledne začalo vybalováním a zabydlováním se v budově, chatkách a ve stanech. Největší kreativitu předvedlo osazenstvo v chatkách. Na oknech během pár minut visely záclony, na dveřích vzdušné plédy, výtvarným dílům na stěnách byl dán volný průběh. Postele, tedy matrace na zemi, měly svá chránítka po stranách a mnohé chatky měly i moskytiéry. Asi všichni počítali s vysokým výskytem komárů, vysokým rizikem nakažení, snad i s nakažlivou malárií. Lze konstatovat, že chatky byly jako klícky, byť jim chybělo nezbytné vybavení v podobě televize, rádia, počítačů a v oknech převislé muškáty. Po konstatování “ A je to!“ proběhla tradiční podvečerní porada. Děvčata, která s námi letos byla poprvé, se dala spočítat na prstech jedné ruky. Ostatní – samé ostřílené dcérenky a parta osmi chlapců. A druhý den to všechno vypuklo naplno. Trénovalo se dvoufázově, vždy, když to počasí dovolilo. Juniorky, kadetky a starší žákyně makaly v přilehlých lesích a hájích, bojovaly s převisy, klestím, převýšením, ale hlavně samy se sebou. Holky to již znají, bývaly i horší výkony, někdo byl lepší ve vytrvalosti, někdo zase v rychlosti. Cestou do lesa nás vítaly obsypané stromy švestek, blum, v lese ostružiny. V lese nás nabíjel ztepilý smrk Vojta a na zpáteční cestě nás podpírala Blaženka. Odpolední tréninky byly zaměřené na herní kombinace. Hrál se i fotbálek, došlo i na tabatu, na švihadla, na dynamický strečink a kompenzační cvičení. Tradiční turnaj v deblech letos vyhrála Pája Pechancová a Vendy Korábová. Hrál se i večerní šestkový turnaj proti trenérům a místním chalanům. Mladší žákyně pilovaly hru na dvě nahrávačky, příjem a postavení ve hřišti. Holky měly o co bojovat, ve hře bylo 12 míst v Áčku a 12 míst v Béčku. Trénovaly společně s chlapci. Během týdne plnili různé disciplíny a body se sčítaly. Nechyběl tradiční biatlon, oživením byla střelba ze vzduchovky a skákací boty. Nejmladší si to nejvíc užívali. nejenže trénovali, ale i vyráběli různé dárky, a to již od ranních hodin. Labutě, náramky, diplomy a odvaha na noční stezce daly zapomenout na stesk po domově. Ve volných chvílích mohl každý navštívit česací studio, o které byl velký zájem. Velký dík patří našim kuchařinkám, které se staraly o naše žaludky. Letos se snědl valník melounů, rajčat, okurek, paprik, cuket a dýní, jimiž nás zásobovali i místní. Po devatenácti letech nás konečně nebudil ve čtyři hodiny ráno kohoutí zpěv, kohouti prostě vymřeli. A hrstka pavouků, mušek a vos nestojí za řeč. Koupání bylo též netradiční, po několikaleté pauze jsme zavítali do Týniště nad Orlicí na místní “ Písák“. Pro naše dvě oslavenkyně se pekl dort, na kterém si všichni náramně pochutnali. Hitem se stala hra „Krycí jména“ a nekonečné noční stezky odvahy. Poprvé v historii soustředění jsem dostala poštu, a to až z rakouských Alp. Letos nás odjelo 73 a ti, na které se nedostalo, se mohou těšit na XX. ročník v příštím roce. 
Související obrázky:
Italské Lignano….. aneb jemný salám na 12 způsobů
Již v loňském roce se měla děvčata starších žákyň účastnit volejbalového kempu v Itálii. Zbylo na nás jen pár volných míst, tak jsem se letos rozhodla, že soustředění si uděláme sami jako oddíl. Cestovní kancelář Skalla Hradec Králové nám vyšla ve všem vstříc, a tak jsme se mohli 8. června v počtu 35 vydat na desetidenní pobyt do Itálie. Wauuu, odjížděli jsme Setrou, luxusním autobusem, který vozí nymburské basketbalisty. A tak jsme seděli na místech, které běžně okupují naši mistři z letošní sezóny Petr Benda, Kendrik Ray či Quiny Diggs. Kožené sedačky pro slony, servírovací stolečky, každé sedadlo mělo svoji ledničku a za volantem Karel a Karel, majitelé autobusu. Já jsem jela již počtvrté, takže jsem věděla, do čeho jedeme. Ale realita předčila očekávání. Nové stany, prostornější, spalo se na postelích, česká kuchyně, český bufet, prima delegátka. Tréninkové vedení nám zajišťoval Rosťa Hanzelka, který kempy vede a je super trenér. My ho známe již dlouho, ale kdo ho neznal, smekal a hltal každé jeho cvičení a slovo. Pro mě je to borec a jeden z nejlepších trenérů v ČR. Chtěli jsme to holkám zpestřit, my dělali trenéry pomocné. Holky trénovaly dvoufázově a večer ještě hrály turnaje. Dávky byly poměrně vysoké a ne všechny je zvládly na 100%. Ale doufám, že si každá z toho vzala, co potřebovala. Režim dne – ranní výběh / ten nejvíc bolel /, snídaně, trénink, uvolnění v bazénu, cvičení v bazénu, oběd, polední klid, moře, trénink, večeře, turnaje, odpočinek, promenáda ve městě. Jeden den jsme podnikli pěší výlet do přístavu, v rámci odpočinku. A jedno odpoledne jsme plnili úkoly v bazénu, které si holky a vedoucí připravili. Úspěch měly kadetky s písní o nelehkém nakupování trenéra, který si nakonec koupil hodinky i s tringeltem a také akvabely. A já batůžkářka jsem si přivezla kabelku a náramek, všechno gratis. Radost nám nezkazil ani jemný salám – opékaný, grilovaný, obalovaný, na nudličky v rizotu, na čtverečky v šunkaflekách, na kostičky ve špagetách, na kolečka v čočkové polévce, na plátky k snídani. Jinak bylo i vepřo knedlo zelo, guláš, špenát. Myslím si moc fajnové vaření. A že hlad byl! Počasí nám též přálo, teplo, teplíčko, snesitelné. Jedna super objednaná bouřka na večer. Řada děvčat si splnila sen, v komentovaných prohlídkách navštívila obydlí Marokánců v přilehlých keřích. Některá děvčata vyfasovala i tresty za pozdní příchod na trénink. Moc se mi to letos líbilo, byl to ze všech mých kempů, ten nejlepší. Holky byly fajn, bylo vidět, že si to užívají, žádný průšvih, žádný úraz, a to bylo to nejdůležitější.
PS: Debly vyhrála Ela, trojky už bohužel ne, Ele se líbil plavčík, Ela nejvíc makala, Ela mi sehnala kabelku, Ela vzala holky k Marokáncům, Ele chutnal jemný salám… har
Související obrázky:
Závěrečné kolo Poháru mladších… kluci v akci
Tentokráte osmička chlapců jela bojovat na poslední kolo Poháru mladších týmů do České Třebové. Velmi těžký los ve skupině / pozdější vítězky Žichlínek a třetí domácí holky /. Kluci ale zabojovali a nedali svou kůži zadarmo. Nejlepší zápas byl hned ten první, proti České Třebové. Holky se dlouho klepaly, jestli kluky dokážou porazit. To se nakonec stalo, ale důležitý byl vynikající výkon kluků. Plnili vše, co jsme spolu za tři turnaje nasáli. Žichlínek byl nad síly všech družstev. Ve skupině o 7. místo jsme se opět střetli s našimi holkami z Béčka a s kluky z České Třebové. Tady již nebyla motivace, oba soupeři byli poslabší. I když zrovna naše holky se proti nám vytáhly. Nejlepším hráčem byl tentokráte Harry, povzbuzen horolezeckým výstupem v ranních hodinách, nahrával, smečoval a hlavně blokoval. Na záda mu šlapal stále se lepšící Ondra, který makal hlavně na příjmu. Do trojice se vešel ještě výkon Matěje, ale nebyl to výkon 100%. Štěpán se zablýskl pár zákroky v poli, Míša byl o chlup lepší, než na předcházejícím turnaji, Pavel tápal a místy se na hřišti ztrácel. Velmi mě překvapil Lukáš, který předvedl pěknou volejbalovou techniku. A Kuba musí ještě trénovat, aby nastupoval v základní šestce. I když i on se zlepšuje. Doprovodnou soutěž vyhrál Štěpán – Rychlonožka / dnes pomalejší, jako ostatně všichni hrající /, a to pro svůj fantastický zákrok v zadní části hřiště. Nejvíce jsme hořeli na levé straně hřiště, a to jak v útoku, tak ve vykrytí pole. Po třech turnajích si vezeme 6. místo. To je nám letos souzené ve všech soutěžích Pardubického kraje. har
Související obrázky:
Zmrzlinový turnaj Lupenice – starší
Vedro, vedro a zase vedro. Celý víkend byl horký a unavený. Ty, co nemohly být u vody, byly na lupenickém Zmrzliňáku. Starší žákyně měly, jak se později i potvrdilo, těžký los. Ve skupině jsme porazily Hronov, Střešovice a Jičín 2:0 a prohrály s domácí Rémou 0:2 / pozdější vítězky turnaje/. V nedělní postupové skupině jsme remizovaly s hradeckou Slavií a bohužel i s Lanškrounem 1:1. Oba zápasy měly vyznít v náš prospěch. Skalp Lanškrouna je velmi cenný, konečně hrály jen holky stejné “ cenové „skupiny. V boji o páté místo jsme se utkaly s chlapci z Rychnova, kteří startovali na divokou kartu. Opět vyrovnaná bitva, ale porážka. Celkově výborné 6. místo/ startovalo 20 družstev /. Vyzvednout lze celou sedmičku holek, před kterými musíme smeknout klobouk. V takové výhni a ještě hrát!!! Chvilkami se dařilo celému týmu, ale také všechny si vybraly občasné výpadky. Nejlepší byla Terka, Elsa, pokud nejančila, byla také dobrá. Tentokráte vázl příjem a nahrávka Anet nepředvedla své maximum. I Míša a Vendy hodně chtěly. Pavlína vybojovala několik těžkých míčů, ale také nejvíce kazila. Bára jako vždy zahrála standard. Velmi hezké představení, víkend naplněný příjemnou atmosférou a okořeněný velmi pěkným umístěním.
Související obrázky:
Pohár mladších 2. kolo Litomyšl I. díl
Tak máme za sebou druhé kolo Poháru mladších žáků a žákyň Pardubického kraje. Pro kluky to bylo opět velmi pěkné volejbalové představení. V prvním zápase jsme zaskočili kluky z Litomyšle a vyhráli 2:0. Poté nás potrápily holky z Lanškrouna, které nás prostě upodávaly. Jejich podání mířilo do zadní části hřiště a my s ním měli velké problémy. I tak jsme postoupili o level výše oproti prvnímu kolu. Čekala nás naše Áčková děvčata a chvaletické volejbalistky. Holky z Chvaletic jsme opět porazili 2:0, ale bratro-sesterský duel uhrály naše holky. Měly lepší volejbalové zákroky a opět podání do zadní části hřiště nám srazilo vaz. Z Litomyšle jsme si odvezli výborné 5. místo. Nejlepším hráčem byl Matěj, který získal cenu za nejužitečnějšího hráče týmu, Štěpán a Hary hráli o poznání opatrněji, Ondra bojoval více se mnou, ale ve druhé části byl druhým nejlepším hráčem na hřišti, Michalovy skokanské kreace trochu ubraly na jeho volejbalové technice, Kuba opět podával a zíral a Filip opět nepodával, ale byl jednoznačně první v horolezeckém výstupu do výšky 7 metrů. Co říci závěrem: nejlepší podání měl Martin… Hu..Hu..Hu… Utečém… utečém / domů / a hlavně zachránili jsme Willyho. har
Související obrázky:
Pohár mladších 1. kolo II. díl
Opět v sedačkách Zlatovánku jsme vyráželi na první kolo Poháru mladších žáků a žákyň. Chlapci, které jsem měla na starosti, v počtu 7, plni očekávání. Hlavně i já, protože při poslední mé účasti to moc nešlo. Prvním překvapením bylo, že budeme hrát i proti holkám. Za úmorného vedra předvedla parta kluků velmi dobrý výkon. Lépe jsem je hrát neviděla. První dvě utkání proti děvčatům z Žichlínku a Svitav jsme sice prohráli, ale srdnatě jsme bojovali / 23, 21 bodů, v koncovkách nás holky převálcovaly /. Ve skupině o 7.místo jme nenechali nikoho na pochybách, že to budeme právě MY, kdo skupinu vyhraje. 2:0 proti našim holkám B a klukům z České Třebové. Odbourali jsme rychlobruslení a sjezd na lyžích, přestali jsme používat telemark, přijímali jsme dokonce i ve třech. Z lavičky jeden pokyn za druhým, bojovalo se, nahrávalo se, směčovalo se… úplně jiní kluci. Nejlepším hráčem byl samozřejmě Casanova / Ma/, je to hecíř a srdcař. Plnil pokyny na jedničku. Druhým borcem byl Ken blonďák / Š /, pro něj největší pochvala, stačí mu říci jednou CO a on to po celý turnaj hrál. Třetí nej patří Harymu. Myšpulín / O / bojoval zpočátku, ale myslel si, že pokud si oddychne, nic se nestane a Ken černovlásek / P / musel nejprve rozpohybovat tělo a hlavně nožky, nemyslet na rovnoramenný trojúhelník a ono to taky šlo. A Ťip / F / se zamotal v tolika pokynech, že měl problém i s podáním a Ťap / K / ten sice podal, ale v poli shlížel ke starším a zapomínal na svoji hru. I my jsme si vychutnali zasloužený nanuk, žirafou družstva byl vyhlášen Hary. A já, coby Igor Hnízdo, jsem se dmula pýchou. har
Související obrázky:
