Poslední dubnový víkend vyjela početná skupina poličského mládí na Turnaj mládeže do Kvasin. Tři družstva mladších žákyň, starší žákyně a mladší žáci se museli vyrovnat s prvním venkovním volejbalem, ale i s nepřízní počasí. Ranní mrholení naštěstí ustalo, ale 14 stupňů v odpoledních hodinách bylo dost málo. Mladší žákyně / 12 družstev / obsadily A tým 3. místo, B tým 7. místo a C tým 8. místo. Poličské áčko vydělalo na slabších soupeřkách ve skupině, ve finálové trojce byla Rtyně i Slávie Hradec Králové nad jejich síly. B a C týmy hrály stabilně, na co mají. V turnaji nejlepší dojem zanechalo Béčko. Herně se neztratili i naši kluci. Sedmička mladších žáků čelila soupeřům, kde v sestavě chlapců nastupovala i děvčata. Jedna výhra a jedna remíza jim stačily na 5. místo. Jejich soupeři Rtyně, Kvasiny, Rychnov nad Kněžnou, Pardubice a Trutnov. Starší žákyně, i po čtrnáctidenním volnu, nastoupily na své soupeřky / 7 družstev / ve velkém stylu. Největší zbraní byl náš servis. Všechny čtyři zápasy jsme vyhrály 2:0 / 2x Pražandy, Rychnov nad Kněžnou a Slavia Hradec Králové /. Po roce jsme opět v Kvasinách zvítězily, tentokráte ve starší kategorii.

Související obrázky:

V prvním dubnovém víkendu pořádal volejbalový oddíl v Lanškrouně Barevný minivolejbal. V sobotu hráli nejmenší v kategorii žluté a oranžové – Polička do těchto kategorií vyslala celkem deset týmů. Týmy dívek byly postavené tak, aby byly výkonnostně vyrovnané. Na medaile sice nedosáhly, ale umístění okolo pátého místa bylo solidní. Chlapci sestavili čtyři týmy, z nichž na bronzové medaile dosáhl tým C ve složení David N. a Michal K.

V neděli probíhala kategorie červeného a modrého minivolejbalu. Červenou kategorii jsme obsadili pouze jedním týmem. Hrál ve složení Terka L., Natka Z. a Bára S. Holky zabojovaly a získaly bronzové medaile.

V modré kategorii byla velká konkurence včetně zahraničních týmů z Polska. Přesto se povedlo týmu Polička F získat také bronz – Lucka L., Kačka P. a Martina L.

Klukům medaile z týmu Polička C těsně unikla (Filip M., Lukáš O. a Kuba P.).

Lanškrouňáci měli výbornou organizaci turnaje. Hráči si ale trochu stěžovali na délku jednotlivých zápasů – hrálo se cca 35 kol a tak se končilo neobvykle pozdě odpoledne.

Související obrázky:

V letošním roce hrály přehazovanou dívek dva poličské týmy plné nováčků. V soutěži bylo celkem 33 týmů, které se potkávaly ve třech výkonnostních skupinách od listopadu do března.

A tým hrál v nejčastějším složením Terka L., Natka Z., Bára S. a Štěpánka K. Holky bojovaly na rozhraní skupin A a B.

B tým holek, které začaly trénovat teprve v září loňského roku, se pohybovaly výsledkově mezi skupinou B a C. Hrály v něm Aneta H., Bára B. a Denisa H.

Každým turnajem se obě družstva zlepšovala.

A jak to nakonec dopadlo? Polička A obsadila celkové 13 místo a Polička B 19.

Související obrázky:

První dubnový víkend se naše starší partička mladších žákyň vydala na dvoudenní předkvalifikaci MČR mladších žákyň do Kojetína. Počasí nic moc a tak nám ani nevadilo, že víkend strávíme v hale. Podle nalosovaných družstev jsme nečekali žádný velký úspěch, ale přijeli jsme hlavně sbírat zkušenosti. Zúčastnilo se zde 8 týmů a čtyři první postupovaly do kvaldy. Hned po příjezdu na nás čekala nádherná hala a v ní soupeřky žirafky, což nás trošku zaskočilo. Ale opak byl pravdou. Naši sestavu Kiki, Bára, Áďa, Míša, Sára, Nomi, Marky, Lucka, Sába a Anežka ještě doplnily navíc Nelča, Evča, Áďa a Zuzka, které tvořily základ hry. Tolik hráček na lavičce jako Polička však nikdo neměl, do základu se vešla jen Lucka a Sába, zbytek lavičky více přihlížel než hrál. První zápas s Havlíčkovým Brodem jsme celkem hladce vyhráli 2:0, podrželo nás podání, ale hlavně bezchybná hra v poli a kapitánka Zuzka na smeči. Druhý zápas s Frýdkem- Místkem a třetí s Břeclaví jsme sice prohráli 2:0, ale bojovali jsme o každý bod, poslední zápas sobotního dne jsme sehráli s domácím Kojetínem, výhra 2:0 byla celkem jednoznačná, hráli jsme bez chyb a soupeř byl o mnoho slabší než v předchozích utkáních. Poté jsme odešli na večeři, sešli jsme se tam s holkama z Napajedel, které byly naše první soupeřky v neděli. Polívčička nudlová a co jiného než řízek, tak ať se Napajedla pěkně nadlábnou, my jsme si vystačili jen s vývarem, nudličky nám nechutnají nebo jsme tak mlsné?Nedělní ráno a pěkná mlha a chlad, to bylo probuzení. Snídaně byla vydatná (šunka, máslo, sýr, zelenina…co kdo chtěl), ale nám to opět nechutnalo, tolik zbytků jsme ještě neviděli.A hurá na hřiště. Napajedla se asi opravdu přecpala polívkou, protože jsme je porazili 2:0 a to bylo velmi příjemné vykročení do dalších bojů. Druhý nedělní zápas s Ostravou a další výhra 2:0, Zuzka opět řádila v poli a na smeči, To už jsme věděli, že postup do kvaldy nás nemůže minout a tak do posledního zápasu s Jihlavou po prvním vyhraném setu může nastoupit lavička a ukázat co umí. Byla to však hra na utrpení, nebyl příjem, tudíž nebylo z čeho nahrávat a útočit, chyběl život na hřišti a radost ze hry a tak k velké radosti Jihlavy jsme set prohráli 25:5, to byl mazec a do tibreaku musela opět nastoupit základní sestava a zápas byl zdárně dohrán v náš prospěch. Výhra 2:1 nás posunula na celkové 3. místo. Na kvaldu o týden později do Nového Boru jsme však nejeli, chybělo by nám 5 hráček ze základu a bez toho se nic moc nedá hrát. Byla to pro nás velká zkušenost a zjištění, že bez Evči, Zuzy, Nely a Ádi se to hrát nedá. Nejsme tolik vyhrané jako holky a není takové zapálení do hry, moc chyb nás sráží dolů. Některé holky si moc nezahrály, ale snad je to neodradí od další sezóny.

Související obrázky:

Tak nám pro letošní sezónu skončila soutěž mladších žákyň. Letos se nám nedařilo tak jako vloni, začátek slibný, pak velké výkyvy jak v družstvu A tak v družstvu B. Holky umí zahrát lepší volejbal než který po celou sezónu předváděly, občas chyběla bojovnost na hřišti a radost ze hry a pokud nebudou dodržovat rad trenéra tak to bude pořád jako na houpačce, chvíli nahoře a chvíli dole. Ale abych nebyla pouze negativní, holky udělaly v této sezóně kus práce dopředu, jen musejí víc chtít ony samy a některé z nich se hodně zlepšily, nejvíce Lucka Kotvová, Sabča Dvořáková, Renča a Zuzka Malinský a Eliška Kastnerová. Pro příští sezónu se nám mění věkové kategorie a holky budou hrát soutěž starších žákyň. Tak ať se daří.

Celkové pořadí:

Na závěr chci moc poděkovat rodičům, kteří nám po celou sezónu pomáhali s dopravou na turnaje (nejvíce Langrovi a Paclíkovi) i za pomoc, když jsme hráli na domácím poli. Největší zájem však projevili fanoušci z Jimramova, kteří nejenže nechyběli na žádném turnaji, ale jezdili za námi kamkoliv kde jsme hráli, aby holky podpořili, třeba i do vzdáleného Kojetína.

Související obrázky:

Poslední březnový víkend jsme zajížděly do Hradce Králové na poslední kolo Českého poháru starších žákyň. V pátek jsme velice dobře nakročily, ale nedošláply. Oba sety jsme vedly do koncovky 23, ale bohužel jsme Znojmu darovaly výhru 2:0. Sobotní ráno nás dostalo doslova na kolena, prohráváme stejným způsobem, ale v tiebreaku 1:2 s Náchodem. A pak následují další dvě prohry / Prostějov a Olomouc/. Panika, ale víme, že důležitý zápas nás čeká v neděli – holky z Klatov. Tento zápas jednoznačně vyhráváme 2:0. Turnaj završíme prohrou 0:2 s Olympem. Škoda zbylo na nás 8. místo ve třetí skupině. Moc nám chyběla Terka, která si den před odjezdem zlomila nos. Jinak jsme byly kompletní. Chtěly jsme být předposlední, k tomu nám stačilo porazit Náchod, ale i tak výborný vyrovnaný rekord klubu. Nejsme poslední, jsme na 23. místě. Ele se jde radostněji pro diplom a já dostávám hradecké klobásky od pořadatelů. Asi jsem působila dost unaveně, ale rozhodně jsem nebyla naštvaná ani rozhozená z výkonu děvčat. Holky se lepší jako víno, stále zrajeme a zrajeme… vyhovují nám spíše zimní sběry. Praha nám ale pro příští sezónu dělá čáru přes rozpočet, bude změna kategorií nebo nebude???? Nechávají nás pacholci v napětí, ale po několika jednáních si myslím, že bude. A tak místo starších žákyň budeme pravděpodobně hrát kadetky. Nesmysl… holky zůstávají na ZŠ v devítce…, málo družstev, nekvalitní soutěže… a to jsme měly tak pěkně našlápnuto. har

Související obrázky:

Poslední kolo přeboru mladších žáků pro pardubický kraj se odehrálo ve Svitavách. Herně jsme nepatřili k nejlepším, podařilo se nám uspět pouze proti České Třebové. Ostatní zápasy jsme s větším či menším odporem prohráli 2-0. Celkově jsme se nezvedli z posledního místa a sezonu zakončili na chvostu.

Výsledkově jsme na tom špatně, ale volejbal ukrývá i jiné hodnoty než výhra nebo prohra. Kluci začínají hrát jako kolektiv, prožívají vítězné výměny a po prohraných míčích si dokáží plácnout a říci si jdeme dál. Přestali se hádat s rozhodčím a začínají vnímat trenéra jako někoho kdo jim poradí. Na začátku sezony jsem si připadal jako sochař, který buší do žulového monolitu dřevěným dlátem. Teď na konci sezony se mě zdá, že jsem našel praskliny na povrchu a z těch neopracovaných kvádrů pomalu odletují odštěpky. Moji balvani se začínají podobat sportovcům, které bych z nich chtěl vychovat. Takže si pojďme plácnout a ..JOSA… jdeme dál.

MB

Související obrázky:

Po velkém úspěchu v ČP jsme se dostali mezi ELITU… Elitních 24 družstev. V pátek 25.1. jsme se v 17:15 hod měli sejít na nádraží. Poprvé nepřišla Anet poslední, ale Kačka. Maminu Lídu jsme museli nechat doma, protože se po týdnu vracela z lyžáku a navíc zdravotní indispozice by jí stejně nedovolily odjet. 10 koček a dvě dozorčí Ilča a Evča odjíždí courákem směr Svitavy, kde následně přestupujeme na rychlík do Prahy. Všechno jsme stihli v pohodě, ale ještě že máme místenky, nápor cestijících je obrovský. V Pardubicích nabíráme Terku a jede se dál. Už po cestě vybalujeme první řízky a nálada je skvělá, ví o nás už celý vlak a spolucestující nám fandí a přejí, ať vyhrajeme. A jsme v Praze, místní obyvatelé hlavního nádraží po nás chtějí nejprve pár kaček a poté pár koček … nemáme a nedáme. Nasedáme na metro, poté na autobus a pokračujeme v cestě. Vystupujeme z autobusu a už na nás svítí nápis Kolej Volha. Ubytování splnilo naše očekávání. O půl desáté se v pokoji číslo 309 uspořádala porada na další dva dny a mohlo se jít spát.

Budík v šest hodin ráno bychom nejradši prohodili oknem, ale čekají nás povinnosti. A to ještě netušíme, co nás všechno čeká. Opět jedeme autobusem, tentokrát to nebyla poklidná cesta. Řidič s námi jel jako kdyby nás ukradl a málem jsme měli i nehodu, ale naštěstí vše dopadlo dobře, jeden přestup u Thomayerovy nemocnice (zaujal nás natolik, že nemáme ani potuchy o tom, že zanedlouho budeme potřebovat její služby). Asi po hodinové cestě vystupujeme v Dolních Břežanech a hledáme halu kde se bude hrát. Nejprve se dostaneme na základní školu, ale zde se hraje Scrabble, takže musíme hledat dál. Našli jsme a ocitli jsme se u nádherné a neobvyklé haly ve tvaru koule. Zde na nás nejprve čeká snídaně a poté rychlý nástup na hřiště. První zápas nás čekal s Orionem Praha a hned první balón se nám bohužel zranila Terka, která dál pokračovat nemohla a musela navštívit nemocnici, o které ráno prohlásila, že by do ní nikdy nejela. Asi to zakřikla. Koleno je v háji, zřejmě nás to dost rozhodilo, v prvním setu se nám moc nedaří, zatím se jen seznamujeme s míčem, vrchní podání soupeřek je nad naše síly. Druhý set už hrajeme na pohodu a vyhráváme ho. Čeká nás tibreak, který opět hladce, prohráváme. Druhý zápas s Olympem Praha rovněž prohráváme a následně i s Náchodem , který nám nabídl pomoc v podobě auta a Terku odvezli do nemocnice a s Frýdkem-Místkem, který se těšil na náš skalp, když jsme je u nás vydrbli 2:0, což se jim lehce povedlo. Sobota se nám moc nevyvedla, nebyl příjem ani náhra, o útoku ani nemluvíme, útěchou je ale malá náplast v podobě jednoho bodu z prvního zápasu. A tak se alespoň těšíme na večeři, která má být jen „ kousek „, ale každý bere kousek asi jinak. Jdeme, pořád jdeme … jdeme vůbec správným směrem? A navíc ještě Terka skoro nemohla chodit. Asi po půl hodině chůze s báglama jsme konečně na místě a co myslíte že máme k večeři? … Pro naši radost byl řízek. A to jsme ještě nesnědli ani ty, které jsme nafasovali z domova. A zase zpátky na zastávku, která naštěstí byla po cestě blíž. Uťapkaný a s báglama na zádech nasedáme do autobusu č. 333 , který je totálně narvaný a naše bágly jim dost vadí. Kam to všichni jedou? Konečně vystupujeme, další program je jasný, návštěva nákupního centra Chodov, mysleli jsme si, že pojedeme nejdříve na ubytování, ale nemělo by to cenu, tak jsme jeli rovnou tam. Pár hadříků zahojí veškeré strasti celého dne a z posledních sil se vracíme na ubytování, kde po rychlé sprše padneme do postele a strategie na druhý den brzy utichnou.

V neděli jsme nemuseli tak brzy vstávat, ale i tak to nebylo nic moc. Sraz byl zase u recepce a shodou okolností jsme se sešli s Karlovými Vary a tak s nimi jela Terka, aby nemusela zbytečně chodit. Čekali nás tři zápasy – Karlovy Vary, Příbram a Klatovy. Všichni soupeři byli hratelní, hrajeme o mnoho lépe než v sobotu, asi nám pomohla ta večerní procházka, ale bohužel zase vše prohráváme. Jeden set jsme přeci ukořistili a to Karlovým Varům. Poznatek z tohoto zápasu byl, že Terku už asi nikam nesvezou. Příbram nás hladce porazila 2:0 a nejlepší zápas jsme svedli s holkama z Klatov. Jednoznačně vedeme v prvním setu o 10 bodů, výhra je téměř na dosah, ale najednou jde podávat soupeř a my přestáváme hrát, odešel příjem a prohráváme. Holkám i tak patří velká pochvala za předvedený výkon a my jim děkujeme za příjemně strávený víkend. Po posledním zápase rychle spěcháme na autobus, aby jsme stihli vlak ve čtyři. Jelikož jsme přijeli na hlavní nádraží brzy, tak jsme si ještě šli koupit jídlo a jako vyvrcholení byla hra Anet na klavír před davem lidí, kteří ji poslouchali, sklidila za to velký potlesk a my jsme se mohli vydat na cestu domů. Na zpáteční cestě jedeme první třídou, náš vagón nebyl připojený, ale nám to nevadilo. V Pardubicích vysedá Terka a my pokračujeme dál. Utrmácený po náročném víkendu konečně vystupujeme doma. A nejlepší poznatek z Prahy? … kluk nemusí být hezký, ale hodný.

PS: tak jsme poslední no a co, příště to v Karlových Varech napravíme.

Související obrázky:

Dalším kolem pokračoval 19 1. přebor mladších žaček. Béčko hrálo na domácím hřišti s Litomyšlí a Svitavami C. Po delší době jsem opět holky viděla hrát a byla jsem velmi překvapená, udělaly kus práce. Všechny je třeba pochválit za snahu. Holky ale nevyužívají rad trenéra a místy si hrají, co chtějí. Pokud na hřišti dodržují zvolenou strategii, pohráváme si s těmito družstvy jako kočka s myší. Dobře nám zahrály středy Lucka a Renča, moc se mi líbila Zuzka a Lucka, velký posun byl vidět na Elišce, svým podáním potrápila soupeřky. Nejslabším článkem byla náhra, která nebyla prakticky žádná. Tady je potřeba hodně potrénovat. Zbrklý přístup k servisu, bagrujeme do roztrhání těla – co takhle opravdu prstovat / soupeř vrchem vůbec nepodával /, vykrývka vázne, a to hlavně  v levé části hřiště. Hodně míčů na sebe vzala Martina a některé se povedly. Hlavně podáním jsme soupeřky udolaly. PO – LI 2:1, PO – SY C 3:0. A tak v dalším kole zkusíme LEVEL 3, doufám, že se stejným zápalem jako dnes.                               har

Související obrázky: