V neděli 6.1. jsme se s našimi 3mi týmy vydali jako Tři králové za hvězdou, která nás vedla do Letohradu na palubovky místního volejbalového oddílu. Celkem 17 podobně motivovaných modrých a 25 červených týmů se tak sešlo na druhému  letošním klání v barevném minivolejbalu. My jsme sestavili celkem 3 modrá družstva (2 chlapecká a 1 dívčí), která se zapojila do tohoto povánočního reje. Prvotní obavy, že naše výkony budou poznamenány vánočním porušením dietních pravidel nastavených trenéry se rychle rozplynula a naše týmy se vrhli do zápasů vítězně. Ačkoliv nás řada soupeřů převyšovala výškově, tak naše děvčata od začátku nenechaly nikoho na pochybách, že si přijely pro zlato. Přehrávaly jednoho soupeře za druhým a zaslouženě si to zlato vybojovaly. Zahanbit se nenechali ani kluci, kteří obsadili po statečných a mnohdy o fous prohraných duelech v první skupině 4. místo (z 8mi týmů) a ve druhé skupině 5.místo (z 9ti týmů). Nominovaní zastupující trenéři si nervali vlasy hrůzou a na všech našich volejbalistech byla vidět odhodlanost a zápal s jakým se do zápasů pouštěli. Nakonec snad jen přání, aby jim to vydrželo i v dalším průběhu sezóny!

Martin Klepárník

Související obrázky:

Související obrázky:

Čestická průměrná nadmořská výška 259 m n. m, obec v malebném Královéhradeckém kraji s 569 obyvateli opět zažila nápor poličské volejbalové omladiny, a to již po devatenácté. Divoká Orlice nebyla vůbec divoká a teplota neklesla pod 30°C, ba i pod 35°C. Lepší tréninkový týden letos naplánovat nešlo, pro nás to byl ten první srpnový. Páteční odpoledne začalo vybalováním a zabydlováním se v budově, chatkách a ve stanech. Největší kreativitu předvedlo osazenstvo v chatkách. Na oknech během pár minut visely záclony, na dveřích vzdušné plédy, výtvarným dílům na stěnách byl dán volný průběh. Postele, tedy matrace na zemi, měly svá chránítka po stranách a mnohé chatky měly i moskytiéry. Asi všichni počítali s vysokým výskytem komárů, vysokým rizikem nakažení, snad i s nakažlivou malárií. Lze konstatovat, že chatky byly jako klícky, byť jim chybělo nezbytné vybavení v podobě televize, rádia, počítačů a v oknech převislé muškáty. Po konstatování “ A je to!“ proběhla tradiční podvečerní porada. Děvčata, která s námi letos byla poprvé, se dala spočítat na prstech jedné ruky. Ostatní – samé ostřílené dcérenky a parta osmi chlapců. A druhý den to všechno vypuklo naplno. Trénovalo se dvoufázově, vždy, když to počasí dovolilo. Juniorky, kadetky a starší žákyně makaly v přilehlých lesích a hájích, bojovaly s převisy, klestím, převýšením, ale hlavně samy se sebou. Holky to již znají, bývaly i horší výkony, někdo byl lepší ve vytrvalosti, někdo zase v rychlosti. Cestou do lesa nás vítaly obsypané stromy švestek, blum, v lese ostružiny. V lese nás nabíjel ztepilý smrk Vojta a na zpáteční cestě nás podpírala Blaženka. Odpolední tréninky byly zaměřené na herní kombinace. Hrál se i fotbálek, došlo i na tabatu, na švihadla, na dynamický strečink a kompenzační cvičení. Tradiční turnaj v deblech letos vyhrála Pája Pechancová a Vendy Korábová. Hrál se i večerní šestkový turnaj proti trenérům a místním chalanům. Mladší žákyně pilovaly hru na dvě nahrávačky, příjem a postavení ve hřišti. Holky měly o co bojovat, ve hře bylo 12 míst v Áčku a 12 míst v Béčku. Trénovaly společně s chlapci. Během týdne plnili různé disciplíny a body se sčítaly. Nechyběl tradiční biatlon, oživením byla střelba ze vzduchovky a skákací boty. Nejmladší si to nejvíc užívali. nejenže trénovali, ale i vyráběli různé dárky, a to již od ranních hodin. Labutě, náramky, diplomy a odvaha na noční stezce daly zapomenout na stesk po domově. Ve volných chvílích mohl každý navštívit česací studio, o které byl velký zájem. Velký dík patří našim kuchařinkám, které se staraly o naše žaludky. Letos se snědl valník melounů, rajčat, okurek, paprik, cuket a dýní, jimiž nás zásobovali i místní. Po devatenácti letech nás konečně nebudil ve čtyři hodiny ráno kohoutí zpěv, kohouti prostě vymřeli. A hrstka pavouků, mušek a vos nestojí za řeč. Koupání bylo též netradiční, po několikaleté pauze jsme zavítali do Týniště nad Orlicí na místní “ Písák“. Pro naše dvě oslavenkyně se pekl dort, na kterém si všichni náramně pochutnali. Hitem se stala hra „Krycí jména“ a nekonečné noční stezky odvahy. Poprvé v historii soustředění jsem dostala poštu, a to až z rakouských Alp. Letos nás odjelo 73 a ti, na které se nedostalo, se mohou těšit na XX. ročník v příštím roce. 

Související obrázky: