Poslední březnový víkend jsme zajížděly do Hradce Králové na poslední kolo Českého poháru starších žákyň. V pátek jsme velice dobře nakročily, ale nedošláply. Oba sety jsme vedly do koncovky 23, ale bohužel jsme Znojmu darovaly výhru 2:0. Sobotní ráno nás dostalo doslova na kolena, prohráváme stejným způsobem, ale v tiebreaku 1:2 s Náchodem. A pak následují další dvě prohry / Prostějov a Olomouc/. Panika, ale víme, že důležitý zápas nás čeká v neděli – holky z Klatov. Tento zápas jednoznačně vyhráváme 2:0. Turnaj završíme prohrou 0:2 s Olympem. Škoda zbylo na nás 8. místo ve třetí skupině. Moc nám chyběla Terka, která si den před odjezdem zlomila nos. Jinak jsme byly kompletní. Chtěly jsme být předposlední, k tomu nám stačilo porazit Náchod, ale i tak výborný vyrovnaný rekord klubu. Nejsme poslední, jsme na 23. místě. Ele se jde radostněji pro diplom a já dostávám hradecké klobásky od pořadatelů. Asi jsem působila dost unaveně, ale rozhodně jsem nebyla naštvaná ani rozhozená z výkonu děvčat. Holky se lepší jako víno, stále zrajeme a zrajeme… vyhovují nám spíše zimní sběry. Praha nám ale pro příští sezónu dělá čáru přes rozpočet, bude změna kategorií nebo nebude???? Nechávají nás pacholci v napětí, ale po několika jednáních si myslím, že bude. A tak místo starších žákyň budeme pravděpodobně hrát kadetky. Nesmysl… holky zůstávají na ZŠ v devítce…, málo družstev, nekvalitní soutěže… a to jsme měly tak pěkně našlápnuto. har

Související obrázky:

Poslední kolo přeboru mladších žáků pro pardubický kraj se odehrálo ve Svitavách. Herně jsme nepatřili k nejlepším, podařilo se nám uspět pouze proti České Třebové. Ostatní zápasy jsme s větším či menším odporem prohráli 2-0. Celkově jsme se nezvedli z posledního místa a sezonu zakončili na chvostu.

Výsledkově jsme na tom špatně, ale volejbal ukrývá i jiné hodnoty než výhra nebo prohra. Kluci začínají hrát jako kolektiv, prožívají vítězné výměny a po prohraných míčích si dokáží plácnout a říci si jdeme dál. Přestali se hádat s rozhodčím a začínají vnímat trenéra jako někoho kdo jim poradí. Na začátku sezony jsem si připadal jako sochař, který buší do žulového monolitu dřevěným dlátem. Teď na konci sezony se mě zdá, že jsem našel praskliny na povrchu a z těch neopracovaných kvádrů pomalu odletují odštěpky. Moji balvani se začínají podobat sportovcům, které bych z nich chtěl vychovat. Takže si pojďme plácnout a ..JOSA… jdeme dál.

MB

Související obrázky:

Po velkém úspěchu v ČP jsme se dostali mezi ELITU… Elitních 24 družstev. V pátek 25.1. jsme se v 17:15 hod měli sejít na nádraží. Poprvé nepřišla Anet poslední, ale Kačka. Maminu Lídu jsme museli nechat doma, protože se po týdnu vracela z lyžáku a navíc zdravotní indispozice by jí stejně nedovolily odjet. 10 koček a dvě dozorčí Ilča a Evča odjíždí courákem směr Svitavy, kde následně přestupujeme na rychlík do Prahy. Všechno jsme stihli v pohodě, ale ještě že máme místenky, nápor cestijících je obrovský. V Pardubicích nabíráme Terku a jede se dál. Už po cestě vybalujeme první řízky a nálada je skvělá, ví o nás už celý vlak a spolucestující nám fandí a přejí, ať vyhrajeme. A jsme v Praze, místní obyvatelé hlavního nádraží po nás chtějí nejprve pár kaček a poté pár koček … nemáme a nedáme. Nasedáme na metro, poté na autobus a pokračujeme v cestě. Vystupujeme z autobusu a už na nás svítí nápis Kolej Volha. Ubytování splnilo naše očekávání. O půl desáté se v pokoji číslo 309 uspořádala porada na další dva dny a mohlo se jít spát.

Budík v šest hodin ráno bychom nejradši prohodili oknem, ale čekají nás povinnosti. A to ještě netušíme, co nás všechno čeká. Opět jedeme autobusem, tentokrát to nebyla poklidná cesta. Řidič s námi jel jako kdyby nás ukradl a málem jsme měli i nehodu, ale naštěstí vše dopadlo dobře, jeden přestup u Thomayerovy nemocnice (zaujal nás natolik, že nemáme ani potuchy o tom, že zanedlouho budeme potřebovat její služby). Asi po hodinové cestě vystupujeme v Dolních Břežanech a hledáme halu kde se bude hrát. Nejprve se dostaneme na základní školu, ale zde se hraje Scrabble, takže musíme hledat dál. Našli jsme a ocitli jsme se u nádherné a neobvyklé haly ve tvaru koule. Zde na nás nejprve čeká snídaně a poté rychlý nástup na hřiště. První zápas nás čekal s Orionem Praha a hned první balón se nám bohužel zranila Terka, která dál pokračovat nemohla a musela navštívit nemocnici, o které ráno prohlásila, že by do ní nikdy nejela. Asi to zakřikla. Koleno je v háji, zřejmě nás to dost rozhodilo, v prvním setu se nám moc nedaří, zatím se jen seznamujeme s míčem, vrchní podání soupeřek je nad naše síly. Druhý set už hrajeme na pohodu a vyhráváme ho. Čeká nás tibreak, který opět hladce, prohráváme. Druhý zápas s Olympem Praha rovněž prohráváme a následně i s Náchodem , který nám nabídl pomoc v podobě auta a Terku odvezli do nemocnice a s Frýdkem-Místkem, který se těšil na náš skalp, když jsme je u nás vydrbli 2:0, což se jim lehce povedlo. Sobota se nám moc nevyvedla, nebyl příjem ani náhra, o útoku ani nemluvíme, útěchou je ale malá náplast v podobě jednoho bodu z prvního zápasu. A tak se alespoň těšíme na večeři, která má být jen „ kousek „, ale každý bere kousek asi jinak. Jdeme, pořád jdeme … jdeme vůbec správným směrem? A navíc ještě Terka skoro nemohla chodit. Asi po půl hodině chůze s báglama jsme konečně na místě a co myslíte že máme k večeři? … Pro naši radost byl řízek. A to jsme ještě nesnědli ani ty, které jsme nafasovali z domova. A zase zpátky na zastávku, která naštěstí byla po cestě blíž. Uťapkaný a s báglama na zádech nasedáme do autobusu č. 333 , který je totálně narvaný a naše bágly jim dost vadí. Kam to všichni jedou? Konečně vystupujeme, další program je jasný, návštěva nákupního centra Chodov, mysleli jsme si, že pojedeme nejdříve na ubytování, ale nemělo by to cenu, tak jsme jeli rovnou tam. Pár hadříků zahojí veškeré strasti celého dne a z posledních sil se vracíme na ubytování, kde po rychlé sprše padneme do postele a strategie na druhý den brzy utichnou.

V neděli jsme nemuseli tak brzy vstávat, ale i tak to nebylo nic moc. Sraz byl zase u recepce a shodou okolností jsme se sešli s Karlovými Vary a tak s nimi jela Terka, aby nemusela zbytečně chodit. Čekali nás tři zápasy – Karlovy Vary, Příbram a Klatovy. Všichni soupeři byli hratelní, hrajeme o mnoho lépe než v sobotu, asi nám pomohla ta večerní procházka, ale bohužel zase vše prohráváme. Jeden set jsme přeci ukořistili a to Karlovým Varům. Poznatek z tohoto zápasu byl, že Terku už asi nikam nesvezou. Příbram nás hladce porazila 2:0 a nejlepší zápas jsme svedli s holkama z Klatov. Jednoznačně vedeme v prvním setu o 10 bodů, výhra je téměř na dosah, ale najednou jde podávat soupeř a my přestáváme hrát, odešel příjem a prohráváme. Holkám i tak patří velká pochvala za předvedený výkon a my jim děkujeme za příjemně strávený víkend. Po posledním zápase rychle spěcháme na autobus, aby jsme stihli vlak ve čtyři. Jelikož jsme přijeli na hlavní nádraží brzy, tak jsme si ještě šli koupit jídlo a jako vyvrcholení byla hra Anet na klavír před davem lidí, kteří ji poslouchali, sklidila za to velký potlesk a my jsme se mohli vydat na cestu domů. Na zpáteční cestě jedeme první třídou, náš vagón nebyl připojený, ale nám to nevadilo. V Pardubicích vysedá Terka a my pokračujeme dál. Utrmácený po náročném víkendu konečně vystupujeme doma. A nejlepší poznatek z Prahy? … kluk nemusí být hezký, ale hodný.

PS: tak jsme poslední no a co, příště to v Karlových Varech napravíme.

Související obrázky:

Dalším kolem pokračoval 19 1. přebor mladších žaček. Béčko hrálo na domácím hřišti s Litomyšlí a Svitavami C. Po delší době jsem opět holky viděla hrát a byla jsem velmi překvapená, udělaly kus práce. Všechny je třeba pochválit za snahu. Holky ale nevyužívají rad trenéra a místy si hrají, co chtějí. Pokud na hřišti dodržují zvolenou strategii, pohráváme si s těmito družstvy jako kočka s myší. Dobře nám zahrály středy Lucka a Renča, moc se mi líbila Zuzka a Lucka, velký posun byl vidět na Elišce, svým podáním potrápila soupeřky. Nejslabším článkem byla náhra, která nebyla prakticky žádná. Tady je potřeba hodně potrénovat. Zbrklý přístup k servisu, bagrujeme do roztrhání těla – co takhle opravdu prstovat / soupeř vrchem vůbec nepodával /, vykrývka vázne, a to hlavně  v levé části hřiště. Hodně míčů na sebe vzala Martina a některé se povedly. Hlavně podáním jsme soupeřky udolaly. PO – LI 2:1, PO – SY C 3:0. A tak v dalším kole zkusíme LEVEL 3, doufám, že se stejným zápalem jako dnes.                               har

Související obrázky:

V neděli 6.1. jsme se s našimi 3mi týmy vydali jako Tři králové za hvězdou, která nás vedla do Letohradu na palubovky místního volejbalového oddílu. Celkem 17 podobně motivovaných modrých a 25 červených týmů se tak sešlo na druhému  letošním klání v barevném minivolejbalu. My jsme sestavili celkem 3 modrá družstva (2 chlapecká a 1 dívčí), která se zapojila do tohoto povánočního reje. Prvotní obavy, že naše výkony budou poznamenány vánočním porušením dietních pravidel nastavených trenéry se rychle rozplynula a naše týmy se vrhli do zápasů vítězně. Ačkoliv nás řada soupeřů převyšovala výškově, tak naše děvčata od začátku nenechaly nikoho na pochybách, že si přijely pro zlato. Přehrávaly jednoho soupeře za druhým a zaslouženě si to zlato vybojovaly. Zahanbit se nenechali ani kluci, kteří obsadili po statečných a mnohdy o fous prohraných duelech v první skupině 4. místo (z 8mi týmů) a ve druhé skupině 5.místo (z 9ti týmů). Nominovaní zastupující trenéři si nervali vlasy hrůzou a na všech našich volejbalistech byla vidět odhodlanost a zápal s jakým se do zápasů pouštěli. Nakonec snad jen přání, aby jim to vydrželo i v dalším průběhu sezóny!

Martin Klepárník

Související obrázky:

Související obrázky:

Čestická průměrná nadmořská výška 259 m n. m, obec v malebném Královéhradeckém kraji s 569 obyvateli opět zažila nápor poličské volejbalové omladiny, a to již po devatenácté. Divoká Orlice nebyla vůbec divoká a teplota neklesla pod 30°C, ba i pod 35°C. Lepší tréninkový týden letos naplánovat nešlo, pro nás to byl ten první srpnový. Páteční odpoledne začalo vybalováním a zabydlováním se v budově, chatkách a ve stanech. Největší kreativitu předvedlo osazenstvo v chatkách. Na oknech během pár minut visely záclony, na dveřích vzdušné plédy, výtvarným dílům na stěnách byl dán volný průběh. Postele, tedy matrace na zemi, měly svá chránítka po stranách a mnohé chatky měly i moskytiéry. Asi všichni počítali s vysokým výskytem komárů, vysokým rizikem nakažení, snad i s nakažlivou malárií. Lze konstatovat, že chatky byly jako klícky, byť jim chybělo nezbytné vybavení v podobě televize, rádia, počítačů a v oknech převislé muškáty. Po konstatování “ A je to!“ proběhla tradiční podvečerní porada. Děvčata, která s námi letos byla poprvé, se dala spočítat na prstech jedné ruky. Ostatní – samé ostřílené dcérenky a parta osmi chlapců. A druhý den to všechno vypuklo naplno. Trénovalo se dvoufázově, vždy, když to počasí dovolilo. Juniorky, kadetky a starší žákyně makaly v přilehlých lesích a hájích, bojovaly s převisy, klestím, převýšením, ale hlavně samy se sebou. Holky to již znají, bývaly i horší výkony, někdo byl lepší ve vytrvalosti, někdo zase v rychlosti. Cestou do lesa nás vítaly obsypané stromy švestek, blum, v lese ostružiny. V lese nás nabíjel ztepilý smrk Vojta a na zpáteční cestě nás podpírala Blaženka. Odpolední tréninky byly zaměřené na herní kombinace. Hrál se i fotbálek, došlo i na tabatu, na švihadla, na dynamický strečink a kompenzační cvičení. Tradiční turnaj v deblech letos vyhrála Pája Pechancová a Vendy Korábová. Hrál se i večerní šestkový turnaj proti trenérům a místním chalanům. Mladší žákyně pilovaly hru na dvě nahrávačky, příjem a postavení ve hřišti. Holky měly o co bojovat, ve hře bylo 12 míst v Áčku a 12 míst v Béčku. Trénovaly společně s chlapci. Během týdne plnili různé disciplíny a body se sčítaly. Nechyběl tradiční biatlon, oživením byla střelba ze vzduchovky a skákací boty. Nejmladší si to nejvíc užívali. nejenže trénovali, ale i vyráběli různé dárky, a to již od ranních hodin. Labutě, náramky, diplomy a odvaha na noční stezce daly zapomenout na stesk po domově. Ve volných chvílích mohl každý navštívit česací studio, o které byl velký zájem. Velký dík patří našim kuchařinkám, které se staraly o naše žaludky. Letos se snědl valník melounů, rajčat, okurek, paprik, cuket a dýní, jimiž nás zásobovali i místní. Po devatenácti letech nás konečně nebudil ve čtyři hodiny ráno kohoutí zpěv, kohouti prostě vymřeli. A hrstka pavouků, mušek a vos nestojí za řeč. Koupání bylo též netradiční, po několikaleté pauze jsme zavítali do Týniště nad Orlicí na místní “ Písák“. Pro naše dvě oslavenkyně se pekl dort, na kterém si všichni náramně pochutnali. Hitem se stala hra „Krycí jména“ a nekonečné noční stezky odvahy. Poprvé v historii soustředění jsem dostala poštu, a to až z rakouských Alp. Letos nás odjelo 73 a ti, na které se nedostalo, se mohou těšit na XX. ročník v příštím roce. 

Související obrázky: