Přehazovaná dívky 2018/2019
V letošním roce hrály přehazovanou dívek dva poličské týmy plné nováčků. V soutěži bylo celkem 33 týmů, které se potkávaly ve třech výkonnostních skupinách od listopadu do března.
A tým hrál v nejčastějším složením Terka L., Natka Z., Bára S. a Štěpánka K. Holky bojovaly na rozhraní skupin A a B.
B tým holek, které začaly trénovat teprve v září loňského roku, se pohybovaly výsledkově mezi skupinou B a C. Hrály v něm Aneta H., Bára B. a Denisa H.
Každým turnajem se obě družstva zlepšovala.
A jak to nakonec dopadlo? Polička A obsadila celkové 13 místo a Polička B 19.
Související obrázky:
MČR mladších žaček KOJETÍN
První dubnový víkend se naše starší partička mladších žákyň vydala na dvoudenní předkvalifikaci MČR mladších žákyň do Kojetína. Počasí nic moc a tak nám ani nevadilo, že víkend strávíme v hale. Podle nalosovaných družstev jsme nečekali žádný velký úspěch, ale přijeli jsme hlavně sbírat zkušenosti. Zúčastnilo se zde 8 týmů a čtyři první postupovaly do kvaldy. Hned po příjezdu na nás čekala nádherná hala a v ní soupeřky žirafky, což nás trošku zaskočilo. Ale opak byl pravdou. Naši sestavu Kiki, Bára, Áďa, Míša, Sára, Nomi, Marky, Lucka, Sába a Anežka ještě doplnily navíc Nelča, Evča, Áďa a Zuzka, které tvořily základ hry. Tolik hráček na lavičce jako Polička však nikdo neměl, do základu se vešla jen Lucka a Sába, zbytek lavičky více přihlížel než hrál. První zápas s Havlíčkovým Brodem jsme celkem hladce vyhráli 2:0, podrželo nás podání, ale hlavně bezchybná hra v poli a kapitánka Zuzka na smeči. Druhý zápas s Frýdkem- Místkem a třetí s Břeclaví jsme sice prohráli 2:0, ale bojovali jsme o každý bod, poslední zápas sobotního dne jsme sehráli s domácím Kojetínem, výhra 2:0 byla celkem jednoznačná, hráli jsme bez chyb a soupeř byl o mnoho slabší než v předchozích utkáních. Poté jsme odešli na večeři, sešli jsme se tam s holkama z Napajedel, které byly naše první soupeřky v neděli. Polívčička nudlová a co jiného než řízek, tak ať se Napajedla pěkně nadlábnou, my jsme si vystačili jen s vývarem, nudličky nám nechutnají nebo jsme tak mlsné?Nedělní ráno a pěkná mlha a chlad, to bylo probuzení. Snídaně byla vydatná (šunka, máslo, sýr, zelenina…co kdo chtěl), ale nám to opět nechutnalo, tolik zbytků jsme ještě neviděli.A hurá na hřiště. Napajedla se asi opravdu přecpala polívkou, protože jsme je porazili 2:0 a to bylo velmi příjemné vykročení do dalších bojů. Druhý nedělní zápas s Ostravou a další výhra 2:0, Zuzka opět řádila v poli a na smeči, To už jsme věděli, že postup do kvaldy nás nemůže minout a tak do posledního zápasu s Jihlavou po prvním vyhraném setu může nastoupit lavička a ukázat co umí. Byla to však hra na utrpení, nebyl příjem, tudíž nebylo z čeho nahrávat a útočit, chyběl život na hřišti a radost ze hry a tak k velké radosti Jihlavy jsme set prohráli 25:5, to byl mazec a do tibreaku musela opět nastoupit základní sestava a zápas byl zdárně dohrán v náš prospěch. Výhra 2:1 nás posunula na celkové 3. místo. Na kvaldu o týden později do Nového Boru jsme však nejeli, chybělo by nám 5 hráček ze základu a bez toho se nic moc nedá hrát. Byla to pro nás velká zkušenost a zjištění, že bez Evči, Zuzy, Nely a Ádi se to hrát nedá. Nejsme tolik vyhrané jako holky a není takové zapálení do hry, moc chyb nás sráží dolů. Některé holky si moc nezahrály, ale snad je to neodradí od další sezóny.
Související obrázky:
Mladší žákyně
Tak nám pro letošní sezónu skončila soutěž mladších žákyň. Letos se nám nedařilo tak jako vloni, začátek slibný, pak velké výkyvy jak v družstvu A tak v družstvu B. Holky umí zahrát lepší volejbal než který po celou sezónu předváděly, občas chyběla bojovnost na hřišti a radost ze hry a pokud nebudou dodržovat rad trenéra tak to bude pořád jako na houpačce, chvíli nahoře a chvíli dole. Ale abych nebyla pouze negativní, holky udělaly v této sezóně kus práce dopředu, jen musejí víc chtít ony samy a některé z nich se hodně zlepšily, nejvíce Lucka Kotvová, Sabča Dvořáková, Renča a Zuzka Malinský a Eliška Kastnerová. Pro příští sezónu se nám mění věkové kategorie a holky budou hrát soutěž starších žákyň. Tak ať se daří.
Celkové pořadí:
| 1. | Žichlínek | 144 b |
| 2. | Svitavy A | 139 b |
| 3. | Lanškroun | 126 b |
| 4. | Česká Třebová A | 106 b |
| 5. | Polička A | 103 b |
| 6. | Dolní Újezd | 99 b |
| 7. | Choceň | 86 b |
| 8. | Svitavy B | 74 b |
| 9. | Chvaletice | 56 b |
| 10. | Česká Třebová B | 33 b |
| 11. | Polička B | 33 b |
| 12. | Litomyšl | 30 b |
| 13. | Svitavy C | 15 b |
Na závěr chci moc poděkovat rodičům, kteří nám po celou sezónu pomáhali s dopravou na turnaje (nejvíce Langrovi a Paclíkovi) i za pomoc, když jsme hráli na domácím poli. Největší zájem však projevili fanoušci z Jimramova, kteří nejenže nechyběli na žádném turnaji, ale jezdili za námi kamkoliv kde jsme hráli, aby holky podpořili, třeba i do vzdáleného Kojetína.
Související obrázky:
Tak jsme to dokázaly….
Poslední březnový víkend jsme zajížděly do Hradce Králové na poslední kolo Českého poháru starších žákyň. V pátek jsme velice dobře nakročily, ale nedošláply. Oba sety jsme vedly do koncovky 23, ale bohužel jsme Znojmu darovaly výhru 2:0. Sobotní ráno nás dostalo doslova na kolena, prohráváme stejným způsobem, ale v tiebreaku 1:2 s Náchodem. A pak následují další dvě prohry / Prostějov a Olomouc/. Panika, ale víme, že důležitý zápas nás čeká v neděli – holky z Klatov. Tento zápas jednoznačně vyhráváme 2:0. Turnaj završíme prohrou 0:2 s Olympem. Škoda zbylo na nás 8. místo ve třetí skupině. Moc nám chyběla Terka, která si den před odjezdem zlomila nos. Jinak jsme byly kompletní. Chtěly jsme být předposlední, k tomu nám stačilo porazit Náchod, ale i tak výborný vyrovnaný rekord klubu. Nejsme poslední, jsme na 23. místě. Ele se jde radostněji pro diplom a já dostávám hradecké klobásky od pořadatelů. Asi jsem působila dost unaveně, ale rozhodně jsem nebyla naštvaná ani rozhozená z výkonu děvčat. Holky se lepší jako víno, stále zrajeme a zrajeme… vyhovují nám spíše zimní sběry. Praha nám ale pro příští sezónu dělá čáru přes rozpočet, bude změna kategorií nebo nebude???? Nechávají nás pacholci v napětí, ale po několika jednáních si myslím, že bude. A tak místo starších žákyň budeme pravděpodobně hrát kadetky. Nesmysl… holky zůstávají na ZŠ v devítce…, málo družstev, nekvalitní soutěže… a to jsme měly tak pěkně našlápnuto. har
Související obrázky:
Mladší žáci 30.3. Svitavy
Poslední kolo přeboru mladších žáků pro pardubický kraj se odehrálo ve Svitavách. Herně jsme nepatřili k nejlepším, podařilo se nám uspět pouze proti České Třebové. Ostatní zápasy jsme s větším či menším odporem prohráli 2-0. Celkově jsme se nezvedli z posledního místa a sezonu zakončili na chvostu.
Výsledkově jsme na tom špatně, ale volejbal ukrývá i jiné hodnoty než výhra nebo prohra. Kluci začínají hrát jako kolektiv, prožívají vítězné výměny a po prohraných míčích si dokáží plácnout a říci si jdeme dál. Přestali se hádat s rozhodčím a začínají vnímat trenéra jako někoho kdo jim poradí. Na začátku sezony jsem si připadal jako sochař, který buší do žulového monolitu dřevěným dlátem. Teď na konci sezony se mě zdá, že jsem našel praskliny na povrchu a z těch neopracovaných kvádrů pomalu odletují odštěpky. Moji balvani se začínají podobat sportovcům, které bych z nich chtěl vychovat. Takže si pojďme plácnout a ..JOSA… jdeme dál.
MB
Související obrázky:
Kadetky-Pardubice
Po delší pauze jsme opět hrály mistrák, tentokrát jsme zajížděly do Pardubic. Před zápasem jsem měl obavy abychom nedostaly nařezáno, protože Pardubice jsou suveréně první a my vyrážely v sedmi. Navíc Vendy a Míša přespaly ve škole a Kačka byla po plese, Tereza V, a Pavlína dlouho netrénovaly. Zápas začala obě družstva opatrně a tahaly se o každý míč. V půlce setu navršujeme nevynucené chyby a soupeř odskakuje o šest míčů. Tento náskok udržuje a první set vyhrává. Druhý set zlepšujeme pohyb i příjem, Karlos párkrát uleje a je to vyrovnané až dokonce. Bohužel štěstí se přikloní k soupeři. Namlsáni zlepšenou hrou v druhém setu si myslíme,že ve třetí setu to půjde samo. Začátek setu bez příjmu, tím pádem se jenom bráníme a vytáhlé soupeřky pokládají jeden míč za druhým. V půlce setu využíváme nepozornosti soupeřek ke korigování výsledku, ale už to nestačí. Soupeř vyhrává zaslouženě 3:0 (-17,-21,-13).
Druhý zápas začíná po půlhodině odpočinku. Na postu účka vyměnila Vendulu Terka. Tato výměna prospěla celému týmu a byl to úplně jiný výkon družstva než v prvním zápasu. Celý první set taháme za delší konec provazu, příjem, náhra, smeč, vše jak má být. Pohyb děvčat jaký jsem dlouho neviděl. Jenomže přichází koncovka a my se bojíme tvrdě zaútočit, protože proti nám stojí vysoké bloky a my si nevíme najednou rady. Na řadě jsou dlouhé výměny a my máme méně štěstí a prohráváme. Druhý set je jak přes kopírák prvního, akorát nám ke konci soupeř utekl o tři míče. Ve třetím setu se na nás projevuje únava a začínáme za soupeřem pokulhávat. Příjem je asi nelepší, jaký jsme kdy produkovaly, ale najednou nepoložíme míč. Soupeř ve třetím setu lepší a vyhrává. Myslím, že bychom si za předvedený výkon ve druhém zápase nějaký ten bodík zasloužily . Celkově prohra 3:0 (-25,-22,-18). Nakonec musím říct, že ze soupeřem roste i náš výkon a jsem mile překvapen co děvčata předváděla. Chválím celém družstvo.
Související obrázky:
Bramboračka je nejlepší od „maminky“
A je to tady, konec krajského přeboru starších žákyň. Nepříliš povedený systém soutěže nás odsoudil od začátku k boji o bramborové medaile. Liché a sudé víkendové zápasy se opakovaly jako přes kopírák. Zápasy proti Pardubicím a České Třebové A, zápasy proti Svitavám a České Třebové B, kde jsou zbývající družstva přeboru, že jich bylo celých patnáct. Oproti soupeřkám jsme se lepšily a rostly jako víno. My, párátka, / myslím tím muskulaturu našich hráček / a proti nám hotové baby a ještě k tomu starší. Holky předváděly, na co měly. Neskutečně se dařilo, když o nic nešlo, Vítězkám přeboru České Třebové A mnohdy trvalo celý set, než s námi začaly držet krok. Vše je o morálu, my, mladičké, to zatím neumíme ukočírovat, stařičká jsem tedy pouze já na lavičce a já to vidím…. Přestože nadávám a kleju, jsme jedno tělo a jedna duše. A o tom to je….. parta…partička. Budu muset zapřemýšlet a pořídit si úrodné políčko, ne, že sklidím a už nezaseju, já budu muset zasívat rok co rok. Bramboru máme opět po roce, ale letos je to lepší odrůda než loni. A tak, velké sucho přispělo k tomu, že letošní 4. místo jsme oslavily pravou nefalšovanou haraštovskou bramboračkou… a věřte chutnala skvěle. har
Související obrázky:
Další dvě kola krajského přeboru
Pro sezónu byly karty již dávno rozdány. A skupina v Pardubicích – matný výkon proti domácímu celku. Pro nás útěcha, že výkon pana rozhodčího Dymáčka byl ještě matnější. Druhý zápas s vedoucí Českou Třebovou ukázal, že přece jen něco umíme. Vyrovnané sety, sice prohra 1:3, ale opět jsme Třebovačkám ukradly set. Ty měly plné ruce práce s rozjetým domácím týmem, první místo obhájily až po vydřeném tiebreaku. Výkon odpovídající, byly jsme pouze v 6. Další kolo 3. 3. skupina B – domácí palubovka. Hladké vítězství nad Svitavami 3:0 a lítý boj s Českou Třebovou B. Chyběla Ela, Terka i Zuzka. Holky si chtěly dokázat, že na to máme i v sestavě: Anet, Nela, Eva, Verča, Áďa, Kačka a střídající Niki. Nezačaly jsme dobře a prohráváme 0:1, reorganizace přinesla vyhrané 2 sety. Třetí set umdléváme a jdeme do tiebreaku. Vyhráváme těsně 16:14 a máme obrovskou radost, kterou dokážeme sdílet s plným balkonem. Uf, byla to pořádná fuška. Potěšující je, že Nela dokázala odehrát oba zápasy, druhý na náhře, Anet podržela tým a Eva se přidala, Kačka bojovala, ale na smeči byla bezzubá, Áďa bojovala s tréninkovou absencí a na Verču šlo minimum míčů, ta se naopak zlepšila na smeči. Nikča po nemoci se trápila. Náš tým má pevné rozložení procentuální úspěšnosti: Ela je 50% družstva, Aneta 30% a mnohdy i více / tvoří hru a společně se mnou vyhrává zápasy / 10% Terka / mnohdy i více, ale poslední dobou je v poli línější, než by se od ní dalo čekat/. Všechny tři mají fantastický servis. Na zbytek pole připadá 10%, které urve Eva, ostatní se blýsknou občas… čas od času. Když se blýskne, už dnes jsme lepší než včera. har
Související obrázky:
Lázeňské oplatky….aneb starší žákyně v akci
Druhý víkend v únoru nás zavál do Karlových Varů na druhé kolo Českého poháru starších žákyň. Musely jsme odjet už v pátek … na dvě noci. Všichni v pohodě, kromě mě, decibely v hale mi nepřidaly. A jak je naším dobrým zvykem opět jsme na poháru válely. Jako jediné jsme porazily pozdějšího vítěze Karlovy Vary 2:0. S druhým Orionem prohrály až v tiebreaku 1:2. Další super zápasy s Náchodem 2:1, Klatovy 1:2 a s Olympem Praha 1:2. Prohra s Olomoucí a Prostějovem příliš nebolela. Nádherné 5. místo ve skupině nás posunulo o krůček k oddílovému rekordu. Zatím jsme na 23. místě. Opět tři tahounky nezklamaly: Ela, Aneta a Terka, výsledek byl o to pompézní, že se k nim občas přidala i jiná děvčata. Pavlína pomohla k vítězství nad Karlovými Vary, Zuzka makala celé dva dny, Eva zahrála po dlouhé době standardně, Nelča udělala zápas s Olympem, Terka přiváděla k šílenství Náchod, Áďa na účku si také odvedla své, Verča opět nezklamala v rozhodujících chvílích. Trochu za svými možnostmi zůstala Adéla, která měla být posilou z mladších žákyň. Na nejhezčí prdelku, kterou má jen naše Anet a Jennifer Lopez, se přišli dokonce podívat i hráči Karlovarska. Únava byla obrovská, nedošlo na promenádu ani na bowling… odpočinek, odpočinek. Lze třeba před výkony děvčat smeknout. har
PS: Stále platí… hezkej, hodnej a může být i černej
Související obrázky:
ČP starších aneb Hurá do Prahy
Po velkém úspěchu v ČP jsme se dostali mezi ELITU… Elitních 24 družstev. V pátek 25.1. jsme se v 17:15 hod měli sejít na nádraží. Poprvé nepřišla Anet poslední, ale Kačka. Maminu Lídu jsme museli nechat doma, protože se po týdnu vracela z lyžáku a navíc zdravotní indispozice by jí stejně nedovolily odjet. 10 koček a dvě dozorčí Ilča a Evča odjíždí courákem směr Svitavy, kde následně přestupujeme na rychlík do Prahy. Všechno jsme stihli v pohodě, ale ještě že máme místenky, nápor cestijících je obrovský. V Pardubicích nabíráme Terku a jede se dál. Už po cestě vybalujeme první řízky a nálada je skvělá, ví o nás už celý vlak a spolucestující nám fandí a přejí, ať vyhrajeme. A jsme v Praze, místní obyvatelé hlavního nádraží po nás chtějí nejprve pár kaček a poté pár koček … nemáme a nedáme. Nasedáme na metro, poté na autobus a pokračujeme v cestě. Vystupujeme z autobusu a už na nás svítí nápis Kolej Volha. Ubytování splnilo naše očekávání. O půl desáté se v pokoji číslo 309 uspořádala porada na další dva dny a mohlo se jít spát.
Budík v šest hodin ráno bychom nejradši prohodili oknem, ale čekají nás povinnosti. A to ještě netušíme, co nás všechno čeká. Opět jedeme autobusem, tentokrát to nebyla poklidná cesta. Řidič s námi jel jako kdyby nás ukradl a málem jsme měli i nehodu, ale naštěstí vše dopadlo dobře, jeden přestup u Thomayerovy nemocnice (zaujal nás natolik, že nemáme ani potuchy o tom, že zanedlouho budeme potřebovat její služby). Asi po hodinové cestě vystupujeme v Dolních Břežanech a hledáme halu kde se bude hrát. Nejprve se dostaneme na základní školu, ale zde se hraje Scrabble, takže musíme hledat dál. Našli jsme a ocitli jsme se u nádherné a neobvyklé haly ve tvaru koule. Zde na nás nejprve čeká snídaně a poté rychlý nástup na hřiště. První zápas nás čekal s Orionem Praha a hned první balón se nám bohužel zranila Terka, která dál pokračovat nemohla a musela navštívit nemocnici, o které ráno prohlásila, že by do ní nikdy nejela. Asi to zakřikla. Koleno je v háji, zřejmě nás to dost rozhodilo, v prvním setu se nám moc nedaří, zatím se jen seznamujeme s míčem, vrchní podání soupeřek je nad naše síly. Druhý set už hrajeme na pohodu a vyhráváme ho. Čeká nás tibreak, který opět hladce, prohráváme. Druhý zápas s Olympem Praha rovněž prohráváme a následně i s Náchodem , který nám nabídl pomoc v podobě auta a Terku odvezli do nemocnice a s Frýdkem-Místkem, který se těšil na náš skalp, když jsme je u nás vydrbli 2:0, což se jim lehce povedlo. Sobota se nám moc nevyvedla, nebyl příjem ani náhra, o útoku ani nemluvíme, útěchou je ale malá náplast v podobě jednoho bodu z prvního zápasu. A tak se alespoň těšíme na večeři, která má být jen „ kousek „, ale každý bere kousek asi jinak. Jdeme, pořád jdeme … jdeme vůbec správným směrem? A navíc ještě Terka skoro nemohla chodit. Asi po půl hodině chůze s báglama jsme konečně na místě a co myslíte že máme k večeři? … Pro naši radost byl řízek. A to jsme ještě nesnědli ani ty, které jsme nafasovali z domova. A zase zpátky na zastávku, která naštěstí byla po cestě blíž. Uťapkaný a s báglama na zádech nasedáme do autobusu č. 333 , který je totálně narvaný a naše bágly jim dost vadí. Kam to všichni jedou? Konečně vystupujeme, další program je jasný, návštěva nákupního centra Chodov, mysleli jsme si, že pojedeme nejdříve na ubytování, ale nemělo by to cenu, tak jsme jeli rovnou tam. Pár hadříků zahojí veškeré strasti celého dne a z posledních sil se vracíme na ubytování, kde po rychlé sprše padneme do postele a strategie na druhý den brzy utichnou.
V neděli jsme nemuseli tak brzy vstávat, ale i tak to nebylo nic moc. Sraz byl zase u recepce a shodou okolností jsme se sešli s Karlovými Vary a tak s nimi jela Terka, aby nemusela zbytečně chodit. Čekali nás tři zápasy – Karlovy Vary, Příbram a Klatovy. Všichni soupeři byli hratelní, hrajeme o mnoho lépe než v sobotu, asi nám pomohla ta večerní procházka, ale bohužel zase vše prohráváme. Jeden set jsme přeci ukořistili a to Karlovým Varům. Poznatek z tohoto zápasu byl, že Terku už asi nikam nesvezou. Příbram nás hladce porazila 2:0 a nejlepší zápas jsme svedli s holkama z Klatov. Jednoznačně vedeme v prvním setu o 10 bodů, výhra je téměř na dosah, ale najednou jde podávat soupeř a my přestáváme hrát, odešel příjem a prohráváme. Holkám i tak patří velká pochvala za předvedený výkon a my jim děkujeme za příjemně strávený víkend. Po posledním zápase rychle spěcháme na autobus, aby jsme stihli vlak ve čtyři. Jelikož jsme přijeli na hlavní nádraží brzy, tak jsme si ještě šli koupit jídlo a jako vyvrcholení byla hra Anet na klavír před davem lidí, kteří ji poslouchali, sklidila za to velký potlesk a my jsme se mohli vydat na cestu domů. Na zpáteční cestě jedeme první třídou, náš vagón nebyl připojený, ale nám to nevadilo. V Pardubicích vysedá Terka a my pokračujeme dál. Utrmácený po náročném víkendu konečně vystupujeme doma. A nejlepší poznatek z Prahy? … kluk nemusí být hezký, ale hodný.
PS: tak jsme poslední no a co, příště to v Karlových Varech napravíme.
Související obrázky:
Z naší galerie
